Pýs end flavrs for evryvan

19. srpna 2011 v 20:30 | Shav |  hovadiny, já a svět
Já, jakožto tvor, který hudbu rád a občas možná i vyloudí nějaký ten tón hned na začátek musím poznamenat, že hudba 60 - 70 let je naneštěstí šálek kafe jen občasný, já totiž kafe piji, ale jen občas, tudíž se rozhodně k této hudbě nestavím zády, jen nepatří mezi žánry, které by u mě vyhrávaly často. Ale věřte, nebo ne, mám tu své oblíbené kousky, na které nedám dopustit.
Doufám, že tě, Chlupáči, příliš nezklamu, ale jelikož po mě bylo vyžádáno, abych všem rozdala kytici svým oblíbených písní činím tak. Ale jak to udělám, aby tyto písně (které všechny nejsou z doby 60-70. let) měly spojitost s batikovaným tričkem, dlouhými vlasy, mírem a láskou?
Zvolím metodu asociace.

Batikované tričko

Nyní se dostváme k Rollandově metodě, zapomeneme na smutné okolnosti doby a zabýváme se láskou. Kouříme rakovky, neboli žvára a chvíli co chvíli se nám objeví na džínách z USA další díra. Naši rodiče uznávají slovanskou vzájemnost, my vzhlížíme k demokratickému západu.
Stoupáme výš. Je rok 1960 a ve Velké Británii padá postupný zákaz na různé rockové písně a ve finále i na celé radiostanice a kapely vůbec.
Posouváme se dál - Ladně přeskočíme Woodstock 69, kde jistě byla doslova záplava batikovaných triček a ocitáme se v roce 1970, kdy The Doors (of perception :)) vydali své album Roadhouse blues, ve kterém se nachází dvě z mých pomyslných květin. Ta první se jmenuje The Spy a mě evokuje nejen batikované tričko, které jsem nosila v době, kdy jsem tuhle písničku objevila, ale i pocity, které mi tato píseň evokuje.
Pokud nepočítám perfektní hudební stránku této záležitosti, jež mi dává pocity vskutuku famózní, mám na mysli obsahovou stránku textu, kterou si vykládám jakožto "kontrastní maniakálnost" lásky, konkrétně tedy lásky Platonické. Nemám na mysli krátkodobé poblouznění, které v nás vyvolá sympatikcý člověk, nýbrž cit, který dosáhl pro nás nepředstavitelné hloubky, cit, který nám denodenně svírá útroby a tvora v naší hrudi tak trápí bolestné křeče.
Co se maniakálnosti týče, více Vám napoví název "The Spy" a posléze i text samotný, který si ovšem každý z nás vykládá jinak.


Utrhávám další květ z louky mého hudebního potěšení, tentokrát hovoříme o míru a krásném optimisnu, který se nám svou písní snažil přinést jistý pan Gene Kelly v písni Singing in the rain, kde se povznese na nad běžné starosti, jakožto mokré a špinavé oblečení, pozní příchod domů a je schopen užívat si momentálního štěstí, míru a splynutí se vším, co se momentálně nechází kolem něj. Dokonale ztvárněný pocit opravdového štěstí, které mu nepřineslo nic jiného než láska.
Povězte sami, nechce se vám také proběhnout se v nějakém tom děšti?




Já mám dlouhé vlasy, ty máš dlouhé vlasy, každý z nás by si v šedesátých letech snad nechal narůst pořádné "fáčo", aby ho potom mohl hrdě ukazovat na koncertě "Plastiků", potažmo Blue Effectů.
Já Vám každopádně nepustím Plastic people of the universe, ani Blue effect, nýbrž píseň ,která vypráví o lehkosti a euforii. O euforii, kterou pocítíte, když si rozpustíte dlouhé vlasy a pořádně jimi proženete vítr.
Záměrně zveřejňuji cover-verzi (původním autorem je samozřejmě Rossini), která byla použita pro film Clockwork Orange od p. Kubricka, kde píseň, ač hraje v moment, který není snesitelný pro slabší povahy, nám dodává pocitu vskutku euforického, pocitu rozpuštěných vlasů.

To bylo z dnešní skromné kytice vše, zatím Pýs end flavrs for evryvan!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kelyš Kelyš | E-mail | Web | 19. srpna 2011 v 22:10 | Reagovat

Ahoj. Jelikož jsem se zapojil do tohoto projektu, tak s nadšením sleduji i další. Skvělá volba. The Doors - 1*, Zpívání v dešti zrovna nemusím, ale rád jsem si to připomenul a muzika od Kubricka? To je fenomén na filmovou hudbu, skvělé. Převládá spokojenost, hudba je prostě kouzelná. ;-) A zmínka o Plastic people of the universe a Blue Effect, moje krev. :-)

2 pavel pavel | Web | 19. srpna 2011 v 22:31 | Reagovat

Doors mám rád a občas si je z CD poslechnu a šedetáté vlastně taky. Zažil jsem je.

3 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | 20. srpna 2011 v 12:43 | Reagovat

Pojala jsi to, moje milá (vtipná) Shav vskutku veleumělecky a já VRNÍM blahem... protože to je přesně to, co jsem si představovalo ve svých psychedelických výjevech fantazijních!! Vždyť tys popsala všechno o tolik lépe, než já samotné! Přijímám nabízenou kytici s mými přeoblíbenými, ne-li nejoblíbenějšími The Doors of Perception, which are not smuggled at all - they're cleansed, like my soul and I fly thorough all of your words, which leave a batique on my hairs... all of them now colorofully stand and jump in  rhytms, I'm a spy-y-y, in a house of lo-ove - that's the one I almost forgot to play with, and I've got everythin' Jim ever said and was recorded!! The Lizard King appeases us all, with soft tongue and with soft breakingthrough...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama