Srpen 2011

Hledám společníka. Zn.:Na pivo

28. srpna 2011 v 22:11 | Shav
Hmatám vám svými dlouhými prsty do vzpomínek a ptám se : Kam chodíte se svými přáteli, kamarády, partou, známými apod.?
Zašátrejte, vzpomeňte si na své sedánky, posedánky a povězte.
Nevím, jak u vás, ale nejfrekventovanější u mne byly schůzky, či sedánky u nějakého pitiva, pokud bych to měla zprůměrovat, zatím nějčastější bylo pivo. Ano, byl tu i případ, kdy se z ničeho nic z temného oblaku lásky vynořil jakýsi ctitel, který kolem mne pobíhal jako cirkusový psík a snažil se do mne při každé schůzce nacpat dobrou večeři, kterou jsem pokaždé svědomitě odmítala. Když se mu ovšem jednou, nebo dvakrát povedlo s milým, kavalírským usměvem koupit mi nějaké to jídlo, evidentně jsem se přejedla. Ale večeře na mém plném žaludku neměla pražádný podíl.
Na pivo jsem se snažila jít i s kamarádkami, ale ty pití zlatavého moku odmítaly a mne nebavilo být neustále o dvě, nebo tři piva před nimi, ergo mi pití, které jsem nervózně otáčela a žmoulala na jazyku značně zhořklo. U společnic pohlaví ženského, (samozřejmě až na vyjímky jako Prasete Kravařského aneb Týden nemytý hlavy) jsem tedy raději zůstala u vína, nebo primátorské malinovky.
Mí společníci pohlaví opačného než-li já, ti byli povětšinou k pivu o něco přítulnější, někteří až moc, ale taková fabulace, ta by se vyjímala spíše v poradně alkoholiků, nikoliv zde.
Možná máte i vy nějakého pitivového, nebo jiného společníka, kterého jste si z nějakého důvodu velmi oblíbili a vědomí, že nějaký den v týdnu s ním budete mít zase schůzku vás nabíjí krásným, elektrizujícím pocitem euforie. Pocitem, díky kterému se do peřin položíte s hlavou plnou příjemných myšlenek.
I já takového společníka měla. Po dva roky mi nevědomky nechával nervózně podupávat při posledních minutách školy, kdy už jsem byla napjatá k prasknutí, protože všechno uvnitř mě chtělo vyrazit směrem k němu jen abych se mohla vézt i na tom příjemném mlčení, které občas nastalo, když jsme upili ze sklenky.
V poslední době už ale bohhužel pociťuji, že pivo na dně mé sklenice značně zhořklo a zvětralo. Pro všechny případy jsem ho vylila do odpadu, protože z té nepříjemné chuti se mi svíralo hrdlo.
Nyní sedím u stolu, v ruce nedržím sklenici s žádným pitivem a přede mnou není nic jiného než židle, která zeje prázdnotou. Ač na ní hledím, jak hledím, ne a ne se tam někdo objevit a nějak zahnat mé chmury z toho, že jsme si já a můj pivní společník-přítel kolem sebe postavili zeď tak pevnou, že už přes ní ani jeden z nás nedokáže a asi ani nechce přelézt.

A proto hledám společníka. Zn.:Na pivo



Ukázka z komiksových výjevů

25. srpna 2011 v 10:01 | Shav |  Má obskurní tvorba
Ano, v poslední době s esnažím zapojit se do komiksové tvorby. Snaha ta se cení, někdy i ta marná.
Přínáším Vám dnes pouze chatrné ukázky, které poněkud chatrně reflektují mou dosavadní komiksovou tvorbu.
Nejprve tu máme první stránku z první kapitoly komiksu pod názvem "Mechanický Filip", který je vlastně i storyboardem k původnímu námětu mého filmu.
Potom zde můžete shlédnout ohavné čmáranice, které prezentují část komiksu pod názvem "Mafiáni" a v poslední řadě ještě poslední záležitost, kterou jsem nazvala velmi epicky "Cukrárna".
Mám pocit, že se nad mou kariérou vznáší nelítostný bouřkový mrak..


Další z čmáranic - tentokrát baletní

24. srpna 2011 v 11:53 | Shav |  Má obskurní tvorba
Vlastně nebaletní, protože moje osoba nemá s baletem nic společného. Moje osoba totiž nikdy moc nepřilnula ke sportu vůbec. Mé výkony se při tělocviku nevešly do tabulek a jakýkoliv pokus o gymnastiku vypadal groteskně.
Ano, mám několikaletou zkušenost s bojovými sporty, které bych chtěla provozovat i nadále, ale uznejte sami, že vysoké kopy na tělocviku moc často netrénujeme.
Co naplat, sportovní duší nejsem, tak jsem si alespoň zkusila představit, jak taková baletka může vypadat ve tváři. Jistě, každému z nás byla genetikou dána jiná tvář, ovšem berme to trochu globálně - baletka, jakou má tvář pojem "baletka"?

podle mého asi takovou, he?

Pýs end flavrs forevr

21. srpna 2011 v 22:07 | Shav |  hovadiny, já a svět
Tak je tu poslední část projektu Chlupatého stvoření z Alfa centauri. Těžko říct, zda se Vám mé oblíbené písně budou imponovat, každopádně doufám, že ve mě ještě dnes zůstala trocha kreativního myšlení, abych našla dané spojitosti :).

První pán na holení sice na Woodstocku nevystupoval, ale tahle píseň pochází z přelomu 60. - 70. let, takže jsem jí sem směle zařadila. Jeho písně můžete znát podaní Depeche Mode, nebo Marylina Mansona. Nevíte, kam se na tyhle osobní Ježíše chodí?


Možná se na mě budete někteří zlobit, ale tuhle, tu si prostě neodpustím. Začátek - pomalá melancholická část pojednávající o ztrátě otce. A pak to začne..
"If you don't eat yer meat, you can't have any pudding. How can you
have any pudding if you don't eat yer meat?"


Nyní tento malý projekt uzavřu a pokusím se svůj mozek podrobit očistnému spánku za účelem obnovení kreativního myšlení, protože dnes mé vyjadřování dle mého názoru stojí za tu nejstarší bačkoru vůbec.

Pýs end flavrs for evryvan nambr tú

20. srpna 2011 v 20:11 | Shav |  hovadiny, já a svět
Upřímně se dnes cítím po kreativní stránce tak nějak vyčerpaně (vyčerpaně z čeho ,toť je otázkou), ale ponechme to. Na oblíbené písně není třeba velká dávka kreativního myšlení, horší to bude s danými asociacemi. Ale nechme to vyvrbit...

A ejhle! S expozicí nám nyní pomůže má denní činnost. Nebudu sáhodlouze rozvádět čištění zubů, nebo to, jak se mi dnes ráno jen těžce otevíraly oči. Přejděme rovnou k věci - už dlouhou mi v mém pokojíku a občas hudební krabičce hraje soundtrack k poměrně úspěšné pc hře, která má dnes už kolem šestnácti let. Jedná se o hru, která ve své době byla určena výrostkům od sedmnácti let a výš (dnes už bychom posunuli hranici na 12 let.ne, rozhodně v této plastelínově sympatické záležitosti nenaleznete pornografické ani obscéní scény.)
Každopádně dnes se mi konečně podařilo tuto hru stáhnout a opatřit jí kompatibilním módem, abych se i já mohla o jednom z nudných večerů pokochat plastelínovým "kohoutkem (?)" a líbivými animačními sekvencemi, potažmo krásnou práci s touto hmotou, která se pro animaci snad narodila.
A nyní docházíme ke konečné pointě - tahle píseň mi evokuje mou soukromou lásku - animovaný film, s pc hrou spjatá modelína a animace vůbec.
(záměrně odkazuji i na video M.Trnky současného studenta animace na FAMU, který tuto píseň použil pro svůj snímek.)
Na mne tahle píseň působí tak trochu ironicky, co si o ní myslíte vy?
Přesouváme se dál. Tentokrát hovoříme o spjatosti s batikovaným tričkem, láskou, mírem i dlouhými vlasy. Jak jsem toho docílila? Využila jsem opět své "soukromé lásky" - animovaného filmu, jehož autorkou je absolventka mé vysněné školy Veronika Szemlová.
A ptáte se, kde jsou ty dlouhé vlasy, mír, láska a vůbec? Odpověďí není tentokrát číslo 42, v tomto případě vám doporučuji shlédnout videoklip a uchopit myšlenku písně samotné, co říkáte, nepřipomíná vám to tzv. "protest song"? A s jakou dobou byly tyto písně spojeny, he?
Každopádně sosejte sami a myslím, že spojitostí s 60. léty naleznete dost!


Pýs end flavrs for evryvan

19. srpna 2011 v 20:30 | Shav |  hovadiny, já a svět
Já, jakožto tvor, který hudbu rád a občas možná i vyloudí nějaký ten tón hned na začátek musím poznamenat, že hudba 60 - 70 let je naneštěstí šálek kafe jen občasný, já totiž kafe piji, ale jen občas, tudíž se rozhodně k této hudbě nestavím zády, jen nepatří mezi žánry, které by u mě vyhrávaly často. Ale věřte, nebo ne, mám tu své oblíbené kousky, na které nedám dopustit.
Doufám, že tě, Chlupáči, příliš nezklamu, ale jelikož po mě bylo vyžádáno, abych všem rozdala kytici svým oblíbených písní činím tak. Ale jak to udělám, aby tyto písně (které všechny nejsou z doby 60-70. let) měly spojitost s batikovaným tričkem, dlouhými vlasy, mírem a láskou?
Zvolím metodu asociace.

Batikované tričko

Nyní se dostváme k Rollandově metodě, zapomeneme na smutné okolnosti doby a zabýváme se láskou. Kouříme rakovky, neboli žvára a chvíli co chvíli se nám objeví na džínách z USA další díra. Naši rodiče uznávají slovanskou vzájemnost, my vzhlížíme k demokratickému západu.
Stoupáme výš. Je rok 1960 a ve Velké Británii padá postupný zákaz na různé rockové písně a ve finále i na celé radiostanice a kapely vůbec.
Posouváme se dál - Ladně přeskočíme Woodstock 69, kde jistě byla doslova záplava batikovaných triček a ocitáme se v roce 1970, kdy The Doors (of perception :)) vydali své album Roadhouse blues, ve kterém se nachází dvě z mých pomyslných květin. Ta první se jmenuje The Spy a mě evokuje nejen batikované tričko, které jsem nosila v době, kdy jsem tuhle písničku objevila, ale i pocity, které mi tato píseň evokuje.
Pokud nepočítám perfektní hudební stránku této záležitosti, jež mi dává pocity vskutuku famózní, mám na mysli obsahovou stránku textu, kterou si vykládám jakožto "kontrastní maniakálnost" lásky, konkrétně tedy lásky Platonické. Nemám na mysli krátkodobé poblouznění, které v nás vyvolá sympatikcý člověk, nýbrž cit, který dosáhl pro nás nepředstavitelné hloubky, cit, který nám denodenně svírá útroby a tvora v naší hrudi tak trápí bolestné křeče.
Co se maniakálnosti týče, více Vám napoví název "The Spy" a posléze i text samotný, který si ovšem každý z nás vykládá jinak.


Utrhávám další květ z louky mého hudebního potěšení, tentokrát hovoříme o míru a krásném optimisnu, který se nám svou písní snažil přinést jistý pan Gene Kelly v písni Singing in the rain, kde se povznese na nad běžné starosti, jakožto mokré a špinavé oblečení, pozní příchod domů a je schopen užívat si momentálního štěstí, míru a splynutí se vším, co se momentálně nechází kolem něj. Dokonale ztvárněný pocit opravdového štěstí, které mu nepřineslo nic jiného než láska.
Povězte sami, nechce se vám také proběhnout se v nějakém tom děšti?




Já mám dlouhé vlasy, ty máš dlouhé vlasy, každý z nás by si v šedesátých letech snad nechal narůst pořádné "fáčo", aby ho potom mohl hrdě ukazovat na koncertě "Plastiků", potažmo Blue Effectů.
Já Vám každopádně nepustím Plastic people of the universe, ani Blue effect, nýbrž píseň ,která vypráví o lehkosti a euforii. O euforii, kterou pocítíte, když si rozpustíte dlouhé vlasy a pořádně jimi proženete vítr.
Záměrně zveřejňuji cover-verzi (původním autorem je samozřejmě Rossini), která byla použita pro film Clockwork Orange od p. Kubricka, kde píseň, ač hraje v moment, který není snesitelný pro slabší povahy, nám dodává pocitu vskutku euforického, pocitu rozpuštěných vlasů.

To bylo z dnešní skromné kytice vše, zatím Pýs end flavrs for evryvan!


Sebleptání ( čárací nedodělek)

16. srpna 2011 v 9:57 | Shav
Víte, jak jsou čárací sebleptací nedodělky krásné a poetické? Ne, vážně a doopravdovsky je mám ráda. Směle nám ukazují svou nedokonalost, nehotovost. Syrový koláč by asi nikdo nejedl, ale takové dílo nám poodhalí část svého procesu, postupu, což je dle mého názoru přínosné pro všechny zeměplošné obyvatele a přelétavé stopaře v hlubinách nekonečné galaxie a ještě nekonečnějšího vesmíru.
Já mám blíže k tomu stopařského a přeletavému typu, který se vyznačuje nejen svou impulzitou a způsobem jak reaguje na vnější podměty. Doufám, že jsem člověkem samovzdělávacím, že jsem jedincem, který nerad krní v hlubinách své pseudonenávisti k tak nespravedlivému světu okolo.

A o čem vypráví tento nedodělek?

Jde o setkání lesních tvorečků, lépe řečeno patvorečků, kteří obývají hlubiny "Ergožaroutského" lesa. Pokud jsou mezi vámi nenechavci a ustaviční rejpalové, přiblížila bych lokaci jejich výskytu do sektoru Pakůry a Papotoku.
Denní rutinu těchto maličkých kůrovičných patvorečků zahrnuje pití čaje o páté (vidím zde náznak inspirace Lewisem Carollem, pravděpodobně objevili jeho spisy), horečnaté záchvaty piknikování ( jak lze vidět na obrázku) a občas také posezení u dobré vody, kterou pravidelně stáčivají v místním papotoku.

Co myslíte, neměla by tužka tento romantický čárací nedodělek ještě párkrát pošimrat a dodat mu trochu té suché hotovosti?

Chámoš (ilustrace)

15. srpna 2011 v 18:45 | Shav
Tož mě jednou napadlo, že bych mohla udělat perokresby zvířát. Těch reálných i těch,která navštívila zákoutí mé mysli. A tohle je číslo 1

Be in, study in Zlin! II.

14. srpna 2011 v 20:17 | Shav |  hovadiny, já a svět
Jsem zpět. Ano, možná někteří z vás nechtějí uvěřit tomu, že já i se všemi svými alter egy jsem se opět snesla na zeměplochu, konkrétně k sobě domů.
Sic nikoho z náhodných internetových poutníků nezajímá, kde jsem se aganžovala a inciovala po čas, kdy tyto stránky zely neaktualizační prázdnotou a možná se tak i stačily zamazat nějakým tím smítkem.
Raději ponechme zbytečného slintání a žvatlání o mém osobním životě. Suma sumárum, na tuhle záležitost tu mám vyhrazenou jinou rubriku.

V poslední době se zabývám přípravou na přijímací zkoušky do Zlína (UTB - animovaná tvorba na FMK). Tuto informaci možná někteří z vás mohli registrovat asi před třemi měsíci, kdy jsem se směle uráčila zkonzultovat své práce s obávaným nejmenovaným profesorem.

Jak to dopadlo?

Co myslíte, vyhodil mne pan akademický malíř ven oknem, nebo dveřmi? Volíme pozitivní odpověď, tudíž tu ,která se nenachází v této nabídce. Vím, podívám Vám tři měsíce starou informaci, ale co naplat, napadlo mne totiž, že by můj blog mohl také někdo dokonce číst a rozhodla jsem se ukázat rozuzlení dané problematice.
Pan prof. mne nejen příjemně přijal, ale jak mohu spokojeně konstatovat, byl potěšen mými znalostmi a mezi mými pracemi se našlo dokonce i pár věcí, které nebyly jen bez zájmu přelétnuty jeho očima. Tvoreček v mém mladém "skoromožnátrochuuměleckém" duchu si poskočil radostí a co Vám budu povídat, iniciativou a chuťí pro věc jsem přímo naplněna ještě teď.
Očekávejte tedy, milí drazí, várku obrázků v naprosto jiném duchu, než jste mohli vídávat dosud. Má střední školou zlěnivělá ruka se přes tři měsíce blogové abstinence rozkreslila mozkové závity se probudily v novém, neočekávatelně precizním a ilustračním duchu.
Koneckonců, pokud se nějaký tulák, který právě brázdí vody mého blogu chtěl hlásit na vysokou školu uměleckého, či filmového rázu tak jako já, mohu mu konzultace doporučit všema deseti. O prestižních pražských školách typu AVU,DAMU,FAMU ( tím samozřejmě nechci ZLín nijak degradovat, právě naopak) apod. je známo, že uchazeči navštěvují konzultační hodiny již od prvního ročníku střední školy, aby se pak možná mohli stát jendím ze čtyř vyvolených studentů a mohli tak snít a možná pak dokonce i realizovat své sny.

Tedy, vzhůru do dalšího studia, dokud na mou hruď nepadne čtvrtý ročník a sním spojená i státní maturita!