Květen 2011

Deník nervózního studentíka

28. května 2011 v 16:58 | Shav |  Má obskurní tvorba
Malý deník nervózního studentíka, který se nechává směle rozhodit jakýmkoliv vybočením ze stereotypu, či důležitým rozhodnutím. Nyní však musí podstoupit zkoušku, která může ovlivnit jeho budoucnost - konzultace již čekají!


a tady něco málo tísnivosti času a jeho mrtvé zóně nepříliš něžného neklidu.



Be in, study in Zlin!

27. května 2011 v 21:08 | Shav |  hovadiny, já a svět
(Má budoucnost je nyní poměrně nejistá ... Snad jsem se tedy tématu týdne dotkla alespoň šmahem. Napadlo mne neužívat otřepané úvahy)

Něco málo na sebe prozradím - momentálně studuji třetí ročník na střední škole a tak trochu infantilně sním o přihlášení se na vysokou školu, přesněji tedy na animovanou tvorbu do Zlínské UTB.
Rozhodla jsem se tedy směle si sjednat konzultace na již zmiňované vysoké škole. A jak to dopadlo? V následujících řádcích směle můžete nahlédnout do deníku nervózního studentíka, který se nejen pokusil překonat svou fóbii z cestování, dokonce bude muset překonat bod mrazu svého sebevědomí a prezentovat své práce vyhlášenému, ráznému a dle názoru některých studentů velmi přísnému a málokdy spokojenému akademickému malíři.

Začněme tedy:

Čtvrtek 19. května
Nervózně poposedávám na otáčivé židli v učebně propagačního designu. Bez většího uvažování a trápení mých mozkových závitů si otevřu mailovou schránku a poněkud netečně zírám na kurzor. Suplující učitelka mne sice poněkud znervózňuje svým neustálým pokukováním přes mé rameno, ale pokouším se jí ignorovat, práce počká, teď si musím zařídit a ošéfovat jiné záležitosti.
Zamrkám a své rozklepané prsty donutím k lepší spolupráci a s neustálým opakováním věty
"Neboj se, o nic nejde" naťukám zprávu pro již zmíněného rázného a dle názoru některých studentů velmi přísného a málokdy spokojenému akademického malíře.
( Ano, předtím jsem psala dle názoru studentů "hodnému a mírnému" kantorovi, bohužel jsem se ale po třech týdnech nedočkala odpovědi )
E - mail odeslán. Dostane se mi odpovědi, nebo má žádost o konzultace bude hozena do koše?

Středa 26. května
Odpověď přišla po šesti dnech, ozval se tedy jen ten "obávaný profesor", co naplat.
Svou roztěkanou povahu budu muset k cestě do Zlína přinutit ve čtvrtek 2. června, co myslíte, uspěji? Nebo bude pan profesor se slunečnímu brýlemi s nepřátelským výrazem poklepávat do stolu a nakonec mi s jízlivým úsměvem řekne, že si mám dle jeho názoru vybrat jinou školu?
(dávám zde ještě menší aktualizaci - ze své nervźní nerozvážnosti se mi podařilo nejmenovanému profesorovi poslat špatný termín, který se neshodoval s datem konzultace. V hlavě mi o sebe narážejí černé, nepříliš pěkné myšlenky - nechystám se na zničení iluzí, či asistovanou sebevraždu?)

Necháme se překvapit…

Na světě lže jen jediný tvor : člověk

6. května 2011 v 18:31 | Já |  Slinty kolem
Od zvířat se naše lidská rasa liší jen málo věcmi.Mezi ně patří moc zneužít alkohol a schopnost lhát.O obojím by se dalo polemizovat dlouhé a dlouhé hodiny.To by ovšem byla debata namáhavá a klopotná, nyní se pokusíme alespoň nakousnout záležitost druhou - tedy tu naší schopnost lhát.Dovednost, které se každý z nás naučil užívat ve větší, či menší míře.
Některým lidem lhaní vydělává. Představte si například takového tabákového lobbistu - úspěšného zaměstnance například akademie pro výzkum tabáku, který má za úkol velebit před veřejností a médii krásy kuřáctví. Díky své pohotovosti, cynickému vtipu a zkušenosti je schopen - jako každý správný ďáblův advokát - každou námitku svých odpůrců interpretovat ve prospěch zaměstnavatele. Řekněte sami, nechtěli byste si za pár lží také vydělat na novou kuchyň?
Lhát můžeme kdekoliv, kdykoliv a komukoliv. Co nás ale ke lhaní vede?Někdy je to láska, někdy milosrdenství, někdy záchrana.Nejčastěji však lžeme sami sobě.To my, naše ego - to je svědkem mnoha a mnoha vnitřních podvodů, kterých se dnes a denně dopouštíme a dopouštět budeme.
Jste také toho názoru, že malá lež je lží prospěšnou? Někdy se stává, že nějakou skutečnost upravíme, abychom získali skutečnost mnohem ideálnější a mnohdy i snesitelnější.Nestane se ale po čase malé, zdánlivě nepatrné lži, lež velká?Každopádně, pokud toto lživé tvrzení budeme neustále opakovat, zanedlouho se stane pravdou.A pokud si k tomu vezmeme na pomoc masmédia, půjde to jako po másle.To mi připomíná jeden, poněkud vtipný citát, který v podstatě krásně vystihuje povahu přenosu lživých informací pomocí médií.
"Víte proč pes vrtí ocasem? Protože pes je chytřejší, než jeho ocas.Kdyby byl chytřejší ocas, vrtěl by ocas psem."
A co nám z toho vyplývá? Někdy je třeba pravdě trochu pomoci, začít jí idealizovat, nebo v opačném případě negativně přibarvit.Zkrátka pokud ocas není dostatečně chytrý, musíme psem zavrtět sami.
Nechci být ovšem žádným demagogem a šířit tak další nepravdy.Nesnažím se najít tu imaginární absolutní pravdu, kterou nenalezl Franz Kafka, ani Karel Čapek.
Vždyť to děláme pro lepší pocit, lžeme sami sobě, abychom žili a nadále přežívali.Lidská rasa by bez lhaní pravděpodobně vymřela. Jsem toho názoru, že naprostá upřímnost není cestou k opravdovému, nepovrchnímu kamarádství. Některé pravdy zkrátka nemají být nikdy vysloveny,
Ano, my lidé jsme vskutku jediný druh žijící na Zemi, který kdy lhal a nadále lhát bude.A jsme také jedinými tvory, kteří čekají na svého hrdinu, jenž by měl jednoho dne údajně přijít.To zvířata nedělají.Ony, na rozdíl od nás už dávno vědí, že se budou vždy muset zachránit samy.A možná proto nelžou.