Leden 2011

Nej(depresivnější) hudba vůbec

21. ledna 2011 v 23:37 | Shav

Preferujete utahané slaďáky a pubertálních láskách, či jste snad příznivcem psychedelie?Tak věřte, že to je pouhé nic a prázdno proti tomu, co naleznete zde.
Varování: Pokud jste slabé povahy, či nesnesete krásu absurdna, podívejte se raději na Justina Biebera.

Pomyslným vítězem v hudbě, jež silně zapůsobí na vaše smysly a uvrhne vás do hluboké depresivní nálady, nebo naopak do přemýšlivé, procítěné euforie(na mne působí skoro jako droga), jsou rozhodně The Residents.Kultovní kapela, která se proslavila nejen svým experimentálním, a zejména inovátorským přístupem na svých jedinečných deskách, ale i experimenty s novými medii. The Residents jsou například označováni za autory prvního videoklipu v dějinách hzdby. Jejich dílo je dnes součástí sbírek Muzea moderního umění v New Yorku, jako jedni z prvních také přišli s propracovaným CD-romem (Freak Show). 

Skupina absolutně tají svoji identitu. Používá ve světě show-bussinessu jedinečný image v podobě masek obrovské oční bulvy nesoucí cylindr. Dodnes se nikomu nepodařilo zjistit, kdo vlastně se za oční bulvou skrývá. Kapela patří ke světové špičce, přestože nebyla nucena v minulosti udělat jediný rozhovor, ani v jednom z hudebních časopisů se neobjevilo foto kteréhokoliv z členů. Po celou dobu své existence neučinili jediný kompromis směrem ke komerční sféře, přesto jsou jednou z nejuznávanějších formací pohybující se na pomezí klasické hudby, avantgardy a moderního divadelního umění. Jejich ojedinělá živá vystoupení jsou směsicí hudebního a vizuálního vjemu, performance.

Hodně štěstí, doufejte, že vydržíte alespoň minutu videa...



tak jak jste dopadli?

Jestli znáte Jamese Browna a jeho song Man´s world, tak tady je ujetě krásná předělávka od The Residents.


Na depresi jedině depresí

21. ledna 2011 v 23:11 | Shav |  Slinty kolem

Na úvod bych řekla, že vskutku netuším jak se takové voko vlastně vysere.Má fantazie je údajně docela přijatelně rozvinutá, avšak tato debata a kontemplace o vysrání voka by unudila i uspávače hadů.

(To byla malá vložka k zamyšlení, nepokoušejte se hledat souvislosti se zbytkem článku)

Trpíte depresemi?Tvrdíte okolí, že Vám na ničem nezáleží a přitom se sžíráte na kost a maso výčitkami a slovy druhých?No, výborně.Vítejte v klubu.
Avšak, nyní už není třeba se sžírat pouze jedinou depresí,či úzkostí.
Stručně: Na depresi jedině depresí.
Ano, slyšíte správně.Metoda přebíjení se jistě brzy dobře ujme v psychologické branži.Zanedlouho budu pozvednuta do výšin moderní medicíny.
Proč se trápit například tím, že s Vámi nemluví Váš kamarád(ka)?Proč si nevzpomenout i na tolik smutný fakt, že i doma jste jako páté kolo u vozu a vaše matka občas zapomíná na to, že má vlastně dvě děti?
Tím, že si připomenete i další důvod, proč byste právě měli být v depresi, pokryjete značnou část první deprese.
Poté si už stačí připomenout například situace ve škole (kde Vás některý učitel nemá rád, nebo propadáte z několika předmětů) a pak pokračovat stejnou cestou k úspěšnému vyléčení deprese jinou depresí.Jednoduché.Prosté.
Pokud jste zažranými optimisty, nebo snad dokonce sangviniky, říkejte si následující:

"Nelze dosáhnout úplného vrcholu bez toho, aby se odrazilo od samého dna."

To je trochu optimističtější verze mé teorie.
Třeba takový Kafka byl pernamentně nešťastný.Řekla bych, že od něj bychom si mohli inspirovat do dalších let.Nacházíme se přece skoro v tak bezvýchodné situaci jako Josef K., nebo brouk Řehoř Samsa.

Platonova láska

7. ledna 2011 v 22:48 | Shav |  Slinty kolem
Špatný, nebo spíš maličko pozměněný název článku volím záměrně.Ale všichni snad víme, na čem jsme.Platonicka láska-nedosažitelná, nedostupná, probrečená a po nocích vysněná.
Já nevím, ale není to snad lepší, tohle žití v subjektivní fikci?Vytvořit si kolem sebe svět plný krásných snů a představ, vystavět imaginaci tak pevné hranice, že se pro nás stanou skutečností?Trochu mi tohle připomíná francouzský film pod názvem "Má mě rád, nemá mě rád"(jinak vřele doporučuju :)).
Tato slečna byla ovšem vážně psychicky nemocná, její platonická láska k lékaři vygradovala až ve strašlivé činy končící dokonce vraždou.
Nebo takový Van Gogh!Údajně tento slavný autor Slunečnic a Hvězdné noci randil s prostitutkami a třikrát mu to nevyšlo.Byl to ovšem člověk velice přecitlivělý, jako každý geniální umělec, tudíž se nervově zhroutil a oporou mu zůstal pouze bratr Theo.Později taky dostal ten vynikající nápad a uřízl si ucho, které poslal jedné ze svých nenaplněných lásek dopisem.
Pak ještě stačil na Gaugina vyběhnout s nožem a skončil na okraji společnosti.
Tak si říkám, že tahle nenaplněná platonická láska (samozřejmě ne ta úplně nedosažitelná, celebritovská :) ) ničí člověka hlavně zevnitř.Takže než se vy "platoničtí láskomaniaci" nadějete, budete cukavými pohyby tahat z krabičky Rohypnol.Co naplat.

Přeci jen i "láska" mezi oběma lidmi je subjektivní fikce jedinců do doby, než přijde černá hodina rozumu.



Viktoria Frances - kýč?

1. ledna 2011 v 16:57 | Shav |  Slinty kolem
Nebudu chodit kolem horké kaše.Ano, přiznejme si, kýč je záležitostí velice subjektivní a každý jedinec pohlíží na svět jinýma očima.
Nejdřív bych si ovšem dovolila malou expozici - objasním trochu pojem "kýč" ,užiji slova Tomáše Kulky :
  1. Kýč zobrazuje témata, která jsou všeobecně považována za krásná, nebo která mají silný emocionální náboj.
  2. Téma zobrazované kýčem musí být okamžitě identifikovatelné.
  3. Kýč substantivně neobohacuje asociace spojené se zobrazovaným tématem.
A téže slova Tomáše Vlčka 
  1. V díle, kde přebývá citovosti a chybí v něm to, co se dá velmi těžko definovat jinak než jako hodnota, která umožňuje překročit sama sebe.
  2. Nejde o pravdivé sdělení.
  3. Je to nemoc neodpovědného snění, náhražka, sebeuspokojení v iluzích a slasti.
  4. Selhává ve výpovědi, podbízí se, usiluje o zmocnění se vašeho srdce.
A tady toto je podmět pro můj článek, myslím že dílo pod textem splňuje dané body celkem úspěšně.
Někteří tvrdí - kýč, někteří omdlévají krásou a hledají v díle španělské malířky smysl života.
Dílo je ovšem technicky velmi zdatné, malířka je velice talentovaná, avšak tématikou, lacinou ,lživou výpovědí a nulovou originalitou svou tvorbu degraduje a hází na kolej vedle "pouličních umělců" na Karlově mostě.
Umění je jako červené víno.Pijete-li a uznáváte za život například archivní slámová a ledová vína , z krabicáku se vám nejméně pořádně zvedne žaludek.
Je to jako porovnávat naivistického umělce Rousseaua s díly kdejakého šikovného Pepy Vidláka, co kreslí umělecky nevzdělaným rodičům portréty jejich dětiček.
Rousseau je v tvorbě velice disproporční, tématika je naivní a dětská , ovšem myšlenková forma nám nabízí spousty metafor, myšlenek a filozofických podtextů.
Ovšem pan Pepa Vidlák) je technicky velmi zdatný.Jeho postavy nejsou disproporční, právě naopak.Jsou propracované do nejmenších detailů, vypadají hladce, krásně ,bezchybně.
A jaká témata to pan Vidlák znázorňuje?Nejdříve začínal s portréty lidí ,jak jsme již uvedli velmi zdařilé.Později si řekl, že by mohl zkusit dělat něco více "vlastního" a tak se zaměřil na upíří a gotickou tématiku.Jak neskonale originální.
A ejhle, tenhle pan Vidlák má očekávaný úspěch.Jeho "umění" je opěvováno masami a masami lidí, jeho témata jsou všeobecně považována mladou generací za "krásná", má spousty zakázek, později dělá i tetování, či airbrush technikou.Jeho díla jsou považována za umění.Jsou přeci bezchybná a líbivá.
Nechci se tímto dotknout žádného budoucího Pepy Vidláka, ani Mařenky Novákové, přemýšlím ovšem nad otázkou: Kdo tím degraduje hlouběji?Autor kýče, jež si myslí ,že nám předkládá umělecky hodnotné dílo?Ti, kterým se kýče líbí?Nebo snad umění samotné?
fuj